Kronika
Návštěvníci ze severu
12.10.2010aneb Norsko-česká výměna 12.9.2010-20.9.2010
Po dnech strávených v Norsku jsme se vrátili domů do Čech nabiti skvělými zážitky. A hned nám bylo jasné, že pobyt Norům tady chceme udělat přinejmenším tak úžasný, jako ho oni připravili nám. A myslím si, že se to povedlo...
V den jejich příletu jsme se všichni Češi sešli předem a nachystali jim ve škole stoly plné jídla a pití. Pekly nejenom hodné maminky, ale i šikovné spolužačky. Potom jsme stáli u haly a čekali, najednou přijíždí autobus. Ze dveří se hrnou známé tváře, nejdřív chvilka rozpačitosti, která je okamžitě vystřídána vřelými objetími.
V pondělí se konalo oficiální přivítání od pana ředitele a už jsme jeli na čtyřdenní výlet splouvat Vltavu a navštívit zajímavá místa. Cestou jsme se stavili v přečerpávací hydroelektrárně Štěchovice. Měli jsme zde přednášku o různých typech elektráren, které se nachází v České republice, na jakém principu pracují a podobně. Také jsme měli zařízenou prohlídku elektrárny. Po příjezdu do kempu, který se měl stát na tři noci naší základnou, jsme postavili stany a pomohli jsme Norům, kteří nebyli zvyklí na naše typy stanů. Na řece se ovšem rychle naučili pádlovat a kormidlovat. Jistě pár cvaknutých lodí bylo ale nejen norských. Během doby na vodě jsme propluli poměrně velkou část Vltavy, spluli několik jejích jezů, navštívili krásný a historicky velmi zajímavý Český Krumlov. Přestože většinu času bylo zamračeno a déšť nebyl tak ojedinělý, my jsme trávili příjemné večery v suchu ve společenské místnost i zpíváním, povídáním a pitím čaje. Na zpáteční cestě jsme navštívili Temelín a prohlédli si interaktivní výstavu o jaderné výrobě elektřiny. Večer byl v rodinách, všichni se těšili na pořádný spánek.
Další den nás čekala exkurze do Hradce Králové a Kutné Hory. Hydroelektrárna Hradec Králové je národní technická památka. Na náměstí jsme měli pauzu na oběd. Z Kutnohorské kostnice na nás dýchl závan smrti, až nás zamrazilo v kostech. Za chvíli nás však rozehřála krásná a majestátní bazilika Sv. Barbory, rozchod v centru a cesta domů.
V sobotu dopoledne jsme pozvali naše rodiče a známé na prezentaci do školy. Norové se jim pokusili přiblížit svou zemi a zvyky. Připravili zajímavé prezentace a nějaké jejich typické dobrůtky. Předvedli pár norských tanců a zazpívali písničky. Hned po obědě nás čekala prohlídka Dobříšského zámku. A volné odpoledne. Večer se všichni sešli na rozlučkové party s grilováním.
Neděle, poslední celý den u nás, byla vyhrazena Praze. Sluníčko krásně svítilo a my vystoupali na Petřínskou rozhlednu, abychom si prohlédli nádherné panorama stověžaté Prahy. Poté jsme se šli podívat na Pražský hrad, Hradčany, nábřeží, Orloj, Václavské náměstí a konečně udělat nákupy. Jestliže my jsme v Norsku řešili vysoké ceny jakýchkoli produktů, Norové u nás měli přesně opačný problém. Cokoli tu pro ně bylo mnohem levnější a nejraději by si koupili vše. Večer pak měli dilema, jak přibalit nakoupené věci do již plného kufru.
Odjezd. Slzy tekly v proudech, protože tentokrát nás už nemohla utěšovat myšlenka na brzkou shledanou. Norové se zeptali na cenu letenek sem k nám a jejich reakce byla: “Tak málo?“ Padlo taky několik návrhů na vymyšlení nového projektu. Takže my se jen tak nevzdáme a určitě se ještě někdy uvidíme, i když už asi ne dohromady v celém počtu dvou tříd. Ale jsem si jistá, že i kdybychom se už nikdy neviděli, společně prožité okamžiky se zaryly hluboko do našeho vědomí a vzdálení přátelé hluboko do našich srdcí.
Magdaléna Pogranová