Je 30.ledna, a já jako ostatně každý den jedu přeplněným autobusem do školy. Každodenní ubíjející rutina. Dnes je ale něco jinak. Známky už jsou uzavřené a nikdo už ani nepředstírá zájem o studium. Proč taky - v pátek jsme se dozvěděli, že jedeme do příbramského kina na nějaký film o holocaustu. Za padesát korun parádní zašívárna.
Dne 9. 10. 2007 jsme se spolu se zbytkem sálu Kongresového centra zúčastnili přivítání sira N. Wintona v Praze.
Celá akce začínala v 10 hod., ale jelikož jsme na místě museli být s hodinovým předstihem, ráno nás budíky neúprosně donutily vstát nejméně o půl hodiny dříve než obvykle. To však většině nevadilo a těm pár výjimkám, pro něž by to snad znamenalo újmu, obstarali alibi rodiče.