Dne 4. 11. jsme se zúčastnili programu s paní Michaelou Vidlákovou, která nám vyprávěla svůj příběh. Jako pětiletá dívka se svými rodiči byla deportována do Terezína, kde strávila necelé tři roky. Její vyprávění nám přiblížilo hrůzy doby, které byla nucena prožít, a varovalo nás, aby se něco takového už nikdy neopakovalo.
Jestli nám něco tento program přinesl, tak pocit, že musíme nadále chránit to, co bylo po posléze vybojováno, a snažit se, aby se toto utrpení ve společnosti už nikdy neopakovalo. Zároveň je nutno nadále informovat mladou generaci o podobných příbězích, protože si často neuvědomujeme, co máme, a jak lehce to můžeme ztratit.
Paní Vidláková od malička bydlela se svou rodinou v poklidné pražské čtvrti. Se začátkem války ovšem museli jako Židé dodržovat stále více pravidel. Když jí bylo pět let, dostala její rodina povolávací listinu do Terezína. Báli se, že je rozdělí a každého pošlou někam jinam, ale naštěstí její tatínek byl zručný řemeslník a takového Němci potřebovali. Dostal povolení zůstat s rodinou.
Paní Vidláková bydlela v terezínském dětském domově, s rodiči se ale naštěstí mohla občas vídat. Během svého pobytu v Terezíně malá paní Vidláková vážně onemocněla. Uzdravovala se dlouho a nakonec se vyléčila. I po vyléčení byla pořád velmi oslabená. V tu dobu také chtěli poslat jejího tatínka do Osvětimi, ovšem jeho šikovnost a ochota rodinu opět zachránily. Při bouřce opravoval rozbitou továrnu, která byla velmi důležitá pro chod Terezína a poté nemusel nikam odjet. Paní Vidláková i její rodiče, vyhladovělí a unavení, se dožili konce války a nastěhovali se do Prahy blízko místa, kde bydleli před svou deportací.
Celý program se nám moc líbil a myslíme, že nám spoustu přinesl. Potkat se s paní Vidlákovou bylo opravdu neobyčejné a nad jejím příběhem budeme ještě dlouho přemýšlet.