Začátkem září převzal Jan Tománek v zrcadlovém sále dobříšského zámku Cenu města Dobříše za výjimečný počin v roce 2007 v oblasti sportu. Od roku 2002, kdy ho při návratu z fotbalového tréninku srazilo auto, je upoután na invalidní vozík. Nic nevzdal, aktivně se věnuje sportům pro hendikepované a jeho prioritou se staly závody Handbike.
Honzo, jak jste se k tomuto sportu dostal a jak hodnotíte své úspěchy?
„Do svých patnácti let, než jsem skončil v nemocnici, jsem hrál aktivně fotbal a věnoval se cyklistice. Mým posledním závodem před úrazem v říjnu 2002 byla Jizerská šedesátka. Když jsem po úrazu začal s rehabilitacemi, s plaváním, a postupně vyzkoušel jiné druhy sportu, bylo pro mě setkání s handbikem jasnou volbou. Handbike je vlastně obdoba silniční cyklistiky pro vozíčkáře. Mé kolo se liší snad jen v tom, že je posazeno hodně u země, má tři kola a pohání se rukama. Jedná se o silový sport, a jeho výkonnost roste s věkem. Já jsem na něj ve svých jednadvaceti letech ještě poměrně mladý, na špičce bývají i čtyřicetiletí závodníci. Závody handbike pořádají různé federace, závodníci jsou rozděleni do tří kategorií podle stupně postižení, nikoli podle věku. Dva roky po úrazu jsem se již zúčastnil finále evropského poháru ve Vídni. V roce 2006 jsem se stal Mistrem ČR a v dalších letech získal titul vicemistra. Loni jsem vybojoval celkové desáté místo v Evropském poháru, a nejvíce si cením jedenáctého místa ve Světovém poháru.“
Rozhodně to není levná záležitost, jak to řešíte z hlediska financí?
„Každý sport je finančně náročný, u hendikepovaných sportovců to platí dvojnásob. Zpočátku mi moc pomohla rodina, postupně se přidali i sponzoři, takže jsem byl schopen pokrýt sezonu. Cena závodních handbiků začíná na 150 000 Kč, finančně náročné jsou cesty na závody, ne všechny levnější hotely mají bezbariérové vstupy. Na handbike mám trenéra, ostatním sportům se věnuji individuálně.“
Kolik času trávíte tréninkem a jaké jsou Vaše další sportovní aktivity?
„Trénuji denně dvě až čtyři hodiny, bez sportu si svůj život vůbec nedovedu představit. Pravidelně plavu, v zimě lyžuji na monoski, což je speciálně upravená lyže. Za úžasný relax považuji jízdu na čtyřkolce, ta mi vlastně nahrazuje horské kolo a umožňuje mi dostat se na místa, která jsou na vozíku nedosažitelná. Vím, že potkat mě v lese není pro houbaře asi nic milého, ale musím se na to dívat z jiného pohledu. Přes zimu také trénuji na cyklistickém trenažéru. Od loňského roku reprezentuji příbramský Cyklistický klub Windoor´s Příbram.“
A kromě sportu?
„Snažím se trochu dohánět školní povinnosti a stále absolvuji rehabilitace. Občas vyrazím s přáteli pokecat někam do hospody, občas do kina. Baví mě cestování, ale to je u mě většinou spojeno se závody. Plány do budoucna určitě mám, ale až čas ukáže, jak to všechno budu zvládat.“
Děkuji za rozhovor
související články: Jan Tománek cena