Kronika
Polská mise
28.3.2011 [Osvětim, Krakov 25. - 26. března 2011].
Hlavním cílem naší historické exkurze do Polska byla návštěva největšího nacistického koncentračního tábora Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau) a představení Polska jako země historicky, jazykově i kulturně blízké té naší.
Z Dobříše jsme odjížděli ve 4 hodiny ráno, po osmé hodině jsme v autobuse začali sledovat film Schindlerův seznam, prvním bodem naší exkurze byla Osvětim. Roku 1942 zde bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho.
Tito lékaři prováděli pokusy na lidech a nové vězně, kteří přijížděli do tábora v nákladních vlacích, na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na jejich pokusy. Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších věznů do jiných táborů, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti. Odhaduje se, že v koncentračních táborech Osvětim-Birkenau mohlo zemřít 1,3 mil. lidí. V tomto smyslu drží Osvětim smutné první místo. Pozdě odpoledne jsme přejeli do Krakova a ubytovali se v pohodlném hostelu v bývalém ghettu v centru města, kde dostali studenti osobní volno.
Druhý den nás čekala prohlídka bývalého polského hlavního města a jeho fascinující architektury: židovská čtvrť, královský Wawel, katedrála, Královská cesta, chrám Panny Marie s největším gotickým oltářem na světě, dále Sukienice, Barbakan. Kolem poledne končila naše prohlídka města a začalo pršet, ale vůbec to nevadilo, protože posledním bodem programu byly solné doly ve městečku Wieliczka, kde jsme na 3,5 km dlouhé trase viděli kromě jiného i působivé sochy, historické a mýtické postavy vytvořené z kamenné soli.
Nejzajímavější byl podzemní kostel ve tvaru klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl také bývá nazýván "polskou solnou katedrálou". Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km. Důl byl v provozu nepřetržitě od 13.stol až do prvního desetiletí 21. století. Každý student obdržel jako dárek pro rodinu kuchyňskou sůl z Wieliczky.
Zpáteční cestu jsme si zkrátili filmem Romana Polanskiho Pianista, založeným na skutečném příběhu Žida, který přežil válku ve Varšavě a hraním na kytaru a stolní hry Evropa. Na Dobříš jsme dorazili v jednu hodinu po půlnoci.
Pedagogové i samotní studenti se opět přesvědčili, že výuka prostřednictvím exkurzí nabízí nejlepší způsob, jak studentům přiblížit historii, která jinak může být těžko pochopitelná a nezáživná. Pokud nám to okolnosti opět umožní, budeme v historických exkurzích pokračovat i nadále.