V průběhu září jsme se s literárním seminářem třetích ročníků vydali na dvě zajímavé pražské akce. První byla Noc literatury. V Praze se tahle celorepubliková akce koná formou veřejných čtení současné literatury na netradičních místech, která bývají v jiné dny veřejnosti nepřístupná. Texty čtou známí herci a herečky a letos se konala v noblesním prostředí pražských Hradčan. Společně jsme stihli čtyři čtení: zamyšlenou prózu z Dánska, svěží a vtipnou italskou povídku o smrti, britské vyprávění o vaření piva na Loiře a nakonec svéráznou bulharskou dystopii, v níž se lidé chtěli vrátit do minulosti. I když to byla občas honička, byl to pro všechny zajímavý a inspirativní zážitek. Hodně pomohlo krásné počasí a samotné prostředí – Hradčany jsou nejen malebné a fotogenické, ale taky celkem klidné, aut jezdilo málo a všude to bylo blízko.
V rámci Dne architektury jsme se vydali na literární procházku Smíchovským nádražím a jeho okolím s básníkem a prozaikem Petrem Borkovcem. Zážitek to byl také, ale na hony vzdálený předešlému. Více či méně poetické básně se četly na místech nevlídných či ušmudlaných, ve kterých bylo pro většinu semináře těžké hledat krásu, ačkoli takzvaný Smícháč bezpochyby dýchá svéráznou atmosférou zašlého nádraží. Myslím, že na některé z nás básně nakonec zapůsobily svojí autentičností, syrovostí. Kromě toho Petr Borkovec většinu z nich doprovodil i vlastní interpretací, a to se nepoštěstí každý den – zažít, aby jeden básník interpretoval texty jiného básníka. V těchto interpretacích nám mimo jiné ukázal, že básně nemusí vyvěrat jen z nějakých nadoblačných výšin a že za inspirací se nemusí jezdit do dalekých krajin, protože občas leží ve špinavé louži na chodníku u fontány s chlapcem a rybou, ze které snad nikdy netryskala voda…
související články: český jazyk literární seminář literatura Praha poezie