„Nervózní jsem byl před zkouškami“
24.3.2006[MF Dnes, 24.3.2006, Jakub Blažek], Rozhovor se dvěma studenty, kteří úskalí přijímacích zkoušek zvládli už loni
Dobříš - Pavel Pilecký a Eliška Hladová už mají vystaráno. Na gymnázium v Dobříši se dostali loni. Svoje přijímačky si však pamatují velmi dobře. Oba přitom u zkoušek dopadli velmi dobře. Pilecký na třetím, Hladová dokonce na prvním místě.
Pileckému přitom pomohlo i to, kde seděl, mohl se totiž občas radit s ostatními. V rozhovoru současným deváťákům radí, jak uspět, jak testy probíhají a jak se na testy připravovali oni.
Jaký byl poslední den před přijímačkami?
Eliška: Já byla u tatínka. Ale už jsem se neučila. Měla jsem takový odpočinkový den.
Pavel: Potřeboval jsem se odreagovat, a tak jsem celý den proseděl u počítače. Už stejně nemá cenu se den před zkouškou učit, protože akorát zjistíte, co neumíte, a tak se nervujete ještě víc, než kdybyste to nechali být.
Měli jste nějaký rituál? Jakou nohou jste ráno vstávali?
Pavel: Já jsem se probudil po tom dnu, který jsem proseděl u počítače, tak psychicky narušený, že mi bylo jedno, kterou nohou vstávám z postele.
Eliška: Maminka místo aby mě vyprovodila slovy jako hodně štěstí, tak mi řekla, ať nejsem zbrklá, a já se tím řídila a pomohlo to.
Co jste jedli před zkouškou a v přestávkách mezi testy?
Eliška: Já jsem si vzala čokoládu s tím, že si ji nedám, ale pak jsem měla po testech takovou radost, že jsem ji snědla na posezení.
Pavel: Při těch čtvrthodinových přestávkách nemáte moc náladu jíst, takže já jsem nic nejedl. Ale rozhodně by se měl člověk ráno najíst, protože pokud pak má hlad při psaní testu, tak to není moc dobré. Takže já jsem třeba poprvé v životě snídal.
Jak přijímací zkoušky probíhaly? Radili jste si?
Eliška: Bylo to docela chaotické. Měli jsme začít v osm, ale až ve čtvrt na devět přišla paní profesorka se stohem testů, které rozdala. Pak nám řekla, že si nesmíme radit a takové podobné věci, co se vždycky říkají před důležitými zkouškami. Vymezila nám časový limit, řekla, kam se máme podepsat a tak. Taky nám řekla, že máme psát jen tužkou a místo škrtání to vygumovat.
Pavel: V poslední řadě, kde jsem seděl, probíhala normální konverzace a radili jsme si. Úroveň kontroly, zda si někdo neradí, nebyla moc vysoká.
Jak jste se na přijímačky učili? Chodili jste třeba na nějaké kurzy? A na co jste se soustředili?
Eliška: Já jsem sice chodila na češtinu, ale bylo to dost k ničemu, protože se nás vždycky učitel jenom zeptal, zda chápeme to, co je v učebnici, a my říkali, že jo. Taky jsem používala takové ty testy z minulých let, co každý rok vycházejí. Učila jsem se asi týden. Pořád jsem se k tomu nemohla dokopat, i když jsem chtěla. Nejvíc jsem se podívala na rozbory v češtině, protože na to mě ve škole vždycky nachytali. Ale připravovala jsem se i na matematiku.
Pavel: Já mám fotografickou paměť, takže jsem se na nic speciálně nesoustředil a opakoval jsem si všecko. Na doučování jsem nikdy nechodil, jen občas na matematiku ve škole, ale to taky nebylo moc vážné. Navíc jsem tam nechodil moc vybavený, přišel jsem jen s papírem a ostatní tam měli tabulky a učebnice a já nic
Kdy jste začali být před testem nervózní? Co vám pomohlo?
Pavel: Pořád jsem byl v klidu, ale když jsem přišel sem do školy, začal jsem být dost nervózní, to už jsem těkal okolo, nevěděl jsem, co bude, a když jsem otevřel testy, tak jsem se uklidnil. Říkal jsem si: „No to bych snad mohl udělat.“
Eliška: Já jsem byla nervózní z češtiny, kterou jsem taky ve finále pokazila. Jsem sice typ, kterému se klepou ruce, ale tady jsem byla překvapená, že jsem byla vcelku v pohodě.
Měli jste nějaké talismany?
Eliška: Já měla plyšovou ovečku od maminky. A taky jsem si vzala stejnou propisku, se kterou psala přijímačky sestřenice den přede mnou. Sestřenice mi ještě dala nějaký kamínek.
Pavel: Moc na talismany nevěřím, ale pokud se to tak dá brát, tak jsem měl s sebou přehrávač a před testem jsem si pouštěl hudbu, je to docela uklidňující.
Vyrušoval někdo při psaní testů? Měli jste zapnuté mobily?
Eliška: Já měla vypnuté zvonění, takže mně nezazvonil, ani nikomu jinému, co si vzpomínám. Ale někomu tam pípaly hodinky, takže je pak musel vypnout.
Pavel: Bohužel ty hodinky pípaly těm nejnervóznějším lidem, takže je to vyvedlo z míry. Hned si taky schovávali ruku pod stůl. Jeden kamarád se dokonce ptal, jestli může smrkat. To mu dovolili.
Je podle vás lepší přijít na zkoušku hodně dopředu, nebo až na poslední chvíli?
Eliška: Já sice rodiče popoháním, ale pak to stejně nestíháme, takže nemám šanci tu být třeba půl hodiny předem. Přišla jsem jako poslední asi deset minut před začátkem. A to jsem si říkala, jak jdu brzo. Já totiž čekala na kamarády před vchodem do školy, jenže všichni byli už uvnitř.
Pavel: Já jsem všude raději včas. Byl jsem tu od půl sedmé, protože mi jinak nejezdí autobus, ale jsem na to zvyklý. Ale možná si pořídím koloběžku.
Stačil vám časový limit na každý předmět?
Pavel: Vždycky jsem byl hotový už čtvrt hodiny před limitem a pokukoval po třídě. Takže ano.
Měli jste tu kamarády? Nebo jste v tom byli sami? A co z toho je podle vás lepší?
Pavel: Myslel jsem si, jak jdu do nového kolektivu, ale neznal jsem tu asi jen tři lidi. Určitě nám to pomohlo. Kamarád, který jezdí do Prahy, tak je na škole sám a při přijímačkách to pro něj asi nebylo moc fajn.
Eliška: Znali jsme se všichni ze základní školy, protože jsme jezdili s lidmi z ostatních tříd na výlety.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi gymnáziem a základní školou?
Eliška: Víc se musíme učit. Navíc se tu mnohem častěji stává, že se nám nahromadí několik písemek do jednoho týdne, ale pak je třeba měsíc klid. Na biologii a chemii a podobné předměty se učím pravidelně a na ten zbytek vždycky zvlášť na písemku. Ale je velký rozdíl v tom, že se můžeme dohodnout s profesory, že si písemku odložíme, což na základce neexistovalo.
Pavel: Nejdřív jsem doufal, že to půjde jako na základce bez učení. Ale v pololetí jsem na vysvědčení zjistil, že to tak asi nepůjde, a tak se teď už musím učit.
***
„Až když jsem otevřel testy, tak jsem se uklidnil.“
Pavel
„Byla jsem nervózní z češtiny, tu jsem pokazila.“
Eliška
Foto popis| USPĚLI. Pavel a Eliška uspěli při přijímačkách loni. Jak na ně vzpomínají?
Foto autor| FOTO: MAFA - JOSEF VOSTÁREK
související články: článek přijímací zkoušky